FR: ONE 15/07 (preklad)

30. června 2007 v 23:00 | Alexia |  x Interview
Interview s fanúšikmi:
Nahráli by ste duet s nějakým francouzských umělcem, jestli ano, se kterým?

Bill: Dělat s někým duet není tak jednoduché. Musíte mít nějakou vizi, na lidskou část,
ale taky na hudební část. Ale, abych byl upřímný, neznám žádnou francouzskou rockovou skupinu, se kterou bychom mohli pracovat. Není to tak, že bych nesnášel všechny skupiny vaší země, ale je to tak, že nemám na mysli žádné jméno. Vlastně nejsme proti duetům, ale věci se musí dělat spontánně, s tím, že vás to baví, ne kvůli zisku.

Gustave, i když mluvíš málo, máš hodně fanoušků, kteří tě mají rádi. Proč nejsi tak upovídaný, když máš tak rozkošný hlas?

Gustav: (zatímco ostatní mají záchvat smíchu, Gustav se červená). Narozdíl od toho, co si fanoušci myslí, nejsem celý den smutný! Jsem prostě mlčenlivá osoba a radši nechávám mluvit ostatní. Většinou se otázky ptají na obecné věci. Ale Bill s Tomem vždycky odpovídají jako první. Je to jako ve škole, když jsme byli malí. Jak se učitel na něco zeptal, vždycky byli dva nebo tři žáci, kteří hned zvedli své ruce a odpověděli na otázku jako první, aby na učitele udělali dojem. Byl jsem z těch žáku přilepených vzadu ve třídě.

Tom: Říkáš, že jsme šprti???

Gustav: Máš to! (smích). Ne, vážně, jsem víc stydlivý a soustředěný než ostatní a jak je to možné, zkouším být nevýrazný.

Proto sis vybral hraní na bicí?

Gustav: Pravděpodobně. A možná proto, že jsem velmi líný a bubny jsou nástroj, u kterého můžete sedět po celý koncert! (smích)

Tom: V tomhle bodě s tebou souhlasím. Bubny jsou pro líné lidi! To pro mě znamená,
že ten, kdo má ve skupině lepší místo je Bill. Jenom musí nosit svůj mikrofon, pohybuje se po jevišti, dívá se po fanoušcích, sedí před davem, když chce, má dobrý život. My s Georgem musíme nosit naše nástroje v průběhu celého koncertu. navíc jsme omezeni zvukovým systémem s dráty, který nám zabraňuje jít, kam chceme. Horší než vězení! (smích). Kdybych
měl dát "Ceny za zásluhy" v Tokio Hotel, byl bych ten kdo by si zasloužil zlato,
protože já jenom nenosím můj nástroj, a ale je to už 18 let, co denně stojím vedle Billa!
Potom by dostal cenu Georg za svou práci basáka, pak Gustav, který sedí na své židli
za svými bubny, a naposled Bill, který leží vzadu, zaslouží si být poslední z těchto oceněných!
(po tomto dlouhém projevu se všichni hlasitě smějí a rozhovor má problém, aby začal znovu.
Tom a Bill po sobě háží polštáře a po pěti minutách můžu pokračovat s otázkami)

Kdyby jste si mohli vyměnit místo s některým ve skupině, kdo by dělal rád co? (otázka znovu získá hodně nadšení a každý chce mluvit. Nakonec, jako vždy, začne mluvit Tom)

Tom: Rád bych byl Georg, protože bych byl rád tak klidný jako on. A taky, myslím, že Goerg by měl rád moje místo, nebál by se flirtovat s dívkami. To je Georgův velký problém. Rád by hodně randil s holkama, ale je příliš stydlivý, aby se k nim přiblížil. Rád bych dal radu všem, co čtou tenhle rozhovor: když půjdete vedle Georga, nebojte se naskočit na příležitost, protože on by si nikdy netroufl naskočit na vás! (smích)

Georg: Ty jsi fakt šílený! I když je to pravda, narozdíl od tebe, neskáču na cokoliv živého, to neznamená, že nejsem schopná s někým flirtovat. Jsem prostě víc vybíravý než ty. (smích)

Jaká je otázka, na kterou byste už nikdy nechtěli být tázáni?

Bill: Opravdu mě unavuje otázka, proč jsme se rozhodli pojmenovat Tokio Hotel. Je to něco, co jsme řekli tolikrát, ale v některých zemích se nás na to reportéři ptají. Někdy jsem tak unavený z toho, říkat pořád tu stejnou věc, že bych radši odpověděl jinak. Hloupou věc jako: "Jmenujeme se TH, protože máme všechny koncerty v luxusních hotelových pokojích v Tokiu a potom v tomto pokoji spíme s fanoušky!"

A jaká je otázka, na kterou se vás lidé nikdy neptají, ale vy byste chtěli, aby se na ni ptali?

Georg: To je dobrá otázka!

Tom: Minulý rok jsme zodpověděli tolik otázek, že ani nevím, na kterou bych chtěl odpovědět. Ale je tu otázka, na kterou jsme nikdy nebyli tázáni a je to pro Georga lepší...A protože hádám, že se mě hodláte zeptat, co je to za otázku, budu pokračovat a řeknu vám, že se nás lidé nikdy neptají, kdo z nás je panic. Ale, jak jsem řekl, doufejme za Georga, že se nás na tu otázku nikdy nezeptají, protože bychom museli odpovědět! (Tom končí svou větu strašným smíchem, tak jako zbytek skupiny)

Georg: Všechno, co jsi řekl je nahrané, Tome. Vezmu si tě stranou a bude nahraný, protože perfektně víš, že jsem silnější než ty....Vlastně, s tímto rozhovorem, fanoušci objeví tvou pravou tvář a že dokážeš strhnout své přátele! (smích)

Tahle otázka není částí seznamu fanoušků, ale teď, musím se vás zeptat. Georgu, říká Tom pravdu?

Georg: Zeptejte se ho!

Tom: Víc nemůžu říct. Všechno zůstává tajemstvím...(smích)

Tak zpátky k otázkám od fanoušků. Nemluvili byste v rozhovorech trochu méně o sobě a trochu více o vaší hudbě?

Bill: Samozřejmě, jsme někdy trochu znudění odpovídat na otázky jako: "Jste pořád svobodní? Už jste políbili fanynku? Kdy jste naposled měli sex?..." To znamená, rozumím, že se lidé ptají na tyhle otázky, protože fanoušci chtějí vědět tyhle věci. Samozřejmě, hudba zůstává více důležitá, ale vím, že to není jediná důležitá věc pro naše fanoušky. I já, když čtu rozhovory o skupinách, které mám rád, rád bych věděl víc o osobnosti toho hudebníka. Rád vím, kdo jsou, jak se sem dostali, jaké jsou jejich vztahy ve skupině a , proč ne, jaké vztahy mají s fanoušky a jejich osobní život. Proto na tyto otázky, které se netýkají hudby, odpovídám, i když někdy jsem z toho opravdu znuděný.

Neštve vás, že vás fanoušci pronásledují a kdekoliv na vás čekají?

Tom: Upřímně, většinou, když se dostaneme na místo a mnoho fanoušků tam na nás čeká, jsme fakt šťastní. Samozřejmě někdy, je tam tolik lidí, že je těžké, dostat situaci pod kontrolu, ale zpravidla jde všechno dobře. Ale je pravda, že chování některých fanoušků je vrchol. Co nás nejvíc šokuje je násilné chování některých partiček fanoušků. Je to horší než na fotbale, opravdu, cítíme se z toho zle. Jsme tu, abychom dělali hudbu a bavili lidi. Ne se navzájem bít.

A co si myslíte o lidech, kteří jsou schopní spát venku před koncertem, aby byli
v hale první a byli v první řadě?

Bill: Upřímně, když je to nebezpečné nebo když si tito fanoušci vymýšlí bláznivé
příběhy, aby sdělili rodičům, že nespí doma, je trochu problematické. To znamená,
byl jsem taky fanoušek a vím, co je to čekat venku osm hodin, v dešti, abych byl
v prvních řadách na koncertě. Dělal jsem to kvůli Neně a nelituju toho. Ti, kteří
nikdy nebyli fanoušci, tomu nemůžou rozumět Někdy říkáme, že když milujete,
není to pro vás důležité a myslím,že fanoušci se o to nestarají. Nakonec,
nejdůležitější věc je, že to dělají pro nás.
Kdybyte mi to řekli před dvěma lety, nevěřil bych vám.

Končíme s trochu bezvýznamnou větou...Bille, jaké je tajemství tvého účesu?

Bill: Všechno je ve výběru spreje! (smích) Nechci dělat reklamu, ale ten, co používám, je úžasný! I když to zabere 30 minut každé ráno, jakmile je to hotové, jsem ok pro celý den...

Georg: Tajemství Billova účesu je jenom to, že má nemyté vlasy! (smích)
Preklad: Addy protokio-hotel-articles.blog.cz
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama